Druhý díl seriálu Informační systémy pro české podniky věnujeme představení speciálního informačního systému AROP, jehož doménou je dynamické plánování a řízení výroby. Zaměříme se především na popis unikátního řídícího konceptu Modelování, Simulace, Optimalizace, který je pro tento systém typický. Na několika příkladech si vysvětlíme hlavní principy plánování výroby včetně problematiky sledovatelnosti produktů, řízení jakosti a kooperací.
Podkapitoly seriálu
Zajištění nákupu k výrobě
U kompozitního modelu je i celý nákup dynamický, je jeho samozřejmou součástí. U každé materiálové položky, na kterou je založena skladová karta, lze definovat a přiřadit jeden ze tří modelů zajištění pro výrobu. Modely je přitom možno kombinovat tak, že každá položka v zakázce může mít jiný model.
Model objednávání JIT
Základní model JIT (Just-in-Time) zajistí objednání naplánovaného množství materiálu k termínům dle plánu výroby. Výstupem ze systému AROP jsou hotové objednávky. Proces tvorby objednávky vychází z posouzení několika dodavatelů pro danou položku, ze kterých vyhodnotí nejlepšího a automaticky objedná. Pokud se do systému zadá nový dodavatel s nejvyšším ohodnocením, začnou se generovat objednávky pro tohoto dodavatele. Plán nákupu vždy respektuje dodací podmínky zvoleného dodavatele. Systém na základě parametrů, jako předobjednací lhůta, minimální nákupní dávka, objednává materiál v čase – podle tzv. časové normy zásoby. Ta je vztažená k materiálové položce a vyjadřuje počet dnů časové zásoby. Systém zajistí, aby byla v reálném čase pokryta zásoba materiálu na stanovený počet dní dopředu, bez ohledu na změnu plánu. Tento způsob objednávání je možný u adresných i neadresných položek.
Příklad: U neadresných položek systém objedná na zakázku A materiál, který má být dodán za měsíc, a zásobu pak drží po dobu 5 dní. Pokud je materiál objednán a dojde ke změně plánu, při němž se zakázka A posune v čase a místo ní začne být realizována zakázka B, která potřebuje stejný materiál, pak systém znovu materiál neobjedná. Není k tomu totiž důvod, protože objednaný materiál pokryje zakázku B. Je tedy jedno, pro kterou zakázku je objednáno. Důležité je to, aby byla objednávka materiálu v souladu s požadavky výroby. Samozřejmě platí, čím kratší je perioda, tím nižší jsou zásoby. Ideální stav by nastal při nulovém počtu dní, kdy by se objednávalo přesně na termín, to je ale samozřejmě jenom teoretická možnost. Pokud jde o materiál, který není možno zajistit přesně, nastavuje se delší perioda, např. 30 dní. Systém pak udržuje zásobu, ať se zakázky mění jakkoliv.
Zakázková metoda JIT
Vzhledem k tomu, že systém mění alokaci zásob z jedné zakázky na druhou, nemají uživatelé možnost tvořit bilanci zajištění konkrétní zakázky. To samozřejmě některým uživatelům nevyhovuje. Někteří navíc nedůvěřují systému, že skutečně objedná materiál, který potřebují. Proto dávají přednost modifikované tzv. zakázkové JIT metodě.
Příklad: Na výrobním příkazu je označeno, že se daný materiál bude objednávat zakázkově. Ostatní objednávky zůstanou ve standardním režimu. V případě, že je materiál takto objednaný pro zakázku A, a dojde k jejímu posunu v čase, dopředu se dostane zakázka B. Systém pak na zakázku B objedná potřebné zásoby znovu. „Neukradne je“ tedy ze zakázky A za účelem použití pro zakázku B.
Tím se samozřejmě zhoršuje stav zásob. Pokud by docházelo k velkým přesunům, může se takto objednat příliš mnoho materiálu a hrozí nedodržení časové normy zásob, což při neadresném způsobu nenastane. U složité zakázkové výroby je ale lepší použít tuto zakázkovou JIT metodu. Objednává se jenom takové množství, které je v daný okamžik zapotřebí, aby v době, kdy materiál dojde, byla splněna časová norma zásoby. Nikdy se neobjednává na celou zakázku, vždy jen podle časové normy.
U zakázkové JIT metody samozřejmě existuje přesná informace o bilanci zajištěnosti adresných i neadresných položek. Takovou bilanci je možno vidět pro každou položku ve vztahu k zakázce, nebo naopak je možné zobrazit zakázku a k ní jednotlivé položky a stavy jejich zajištěnosti. Jakmile je materiál objednaný na zakázku a je zaevidována jeho dodávka, vzniká jejich vztah, resp. adresnost k zásobě na skladě. Změnu adresnosti lze provádět ručně. Poté je možno pomocí parametru zablokovat zásoby na zakázku. Pokud blokace není provedena, systém dovolí vydat ze zásoby, která je určena pro konkrétní zakázku na jinou. Blokaci materiálu lze zadat již na objednávce.
Model objednávání MRP II
U sériové výroby např. šroubků, která je stabilní, je možno pro objednávání zvolit tzv. zubový model neboli MRP (Manufacturing Resource Planning – plánuje se do omezených kapacit a plán nákupu se kontroluje ve vazbě na výrobu a prodej). Bod objednání je určen podle statistiky spotřeb za uplynulé období, resp. podle obrátkovosti. Bod dodání představuje kritická pojistná zásoba. Maximální zásoba je rozdíl, který se objedná. Pokud platí, že budoucnost lze predikovat podle statistiky z minulosti, pak v okamžiku objednávky jsou zásoby na bodě objednání, úroveň zásoby vzroste a opět se čeká než bude dosaženo bodu objednání.
Zubový model (MRP) pro objednání zásob
Metoda neplánovaného objednání
Poslední metoda, kterou lze vždy použít, je tzv. neplánované objednávání – podle aktuální potřeby. Ta je nutná u těch položek (např. čistící prostředky), jejichž objednávky by si měl řídit uživatel. Ten v systému vytvoří návrh hotové objednávky, ve které lze cokoliv změnit, např. ručně měnit výši pojistné zásoby. Systém pak zaznamená, o kolik je pojistná zásoba navýšena a pracovník si tyto položky sleduje a řídí. Uživatelské objednávky je možné také kumulovat.
Bilance nákupu
Systém při každém plánu nákupu automaticky sestavuje bilanci. Z hlediska použité plánovací metody se jedná o neadresný JIT. Optimálním výsledkem bilance je nulová nebo menší odchylka od plánovaného množství. Bilanční rozdíl se znaménkem plus představuje přeobjednané množství. Znaménko mínus naopak avizuje množství, které chybí oproti plánu. Za normálních okolností by tyto stavy neměly nastat, ale realita nemusí být shodná s plánem. Pracovník může materiál „zašantročit“ nebo jej může použít pro výrobu jiného produktu. Objednaný materiál může také přebývat, typicky při stornování zakázky. V systému je možné nastavit, aby bylo při spuštění plánu nákupu automaticky čerpáno z přebytků a neobjednával se nový materiál, dokud se v bilanci jeho množství nedostane „na nulu“. Uživatel si naopak může nastavit držení určitých zásob navíc.
Centrální příjem dodávek
Vytvořená objednávka je následovně potvrzena dodavatelem a upravena o poslední případné změny. Poté dostává objednávka status smlouvy. Jakmile je materiál doručen, dodávka se eviduje na příslušnou objednávku a to prostřednictvím modulu Centrální příjem dodávek na objednávky. Tato evidence je zatím provedena bez návaznosti na sklad a účetnictví. Jedná se jen o vstupní kontrolu toho, co bylo a co mělo být dodáno, a případné řešení nesrovnalostí.
V tomto modulu je poslední možnost zaznamenat skutečné ceny vlastního materiálu a případné vedlejší náklady (dopravné atp.).
Součástí modulu jsou nástroje pro rozpouštění souvisejících nákladů do položek. Zde vzniká základní kalkulace pořizovací ceny. V tomto okamžiku se při evidenci položek (u každého řádku) identifikuje dodávka z hlediska sledovatelnosti. Dodavatele systém zná, zaznamenat je třeba i původ, ke kterému se bude vztahovat vstupní kontrola. Tyto vlastnosti má dodavatel evidované u své "sledovatelnosti" (číslo šarže, série, nebo výrobní číslo). Optimálně by se měly zadat údaje, které jsou uvedeny na dodacím listě. V případě, že dané informace od dodavatele nejsou k dispozici, lze zboží identifikovat např. na základě poznamenaného data dodávky, materiál lze rovněž rozpoznat podle zakázky, pro kterou je určen či je možné jej označit vlastní řadou. Je to poprvé a naposled, kdy systém vyžaduje nějaký vstup dat z hlediska sledovatelnosti. Vše ostatní, veškerá evidence až do archivu zpětné sledovatelnosti, vzniká zcela automaticky.
Identifikace materiálu
Po identifikaci materiálu je vygenerována příjemka a dojde k automatické evidenci pro konkrétní uložení ve skladě (regál, paleta, místo v prostoru) pod konkrétním číslem ID položky a ID instance představujícím identifikaci původu. Z hlediska potřeby sledovatelnosti je známa adresa uložení a je určena kapacita prostoru, která se kontroluje, aby nebyla překročena. Materiál lze uložit na více míst, přičemž ID instance stále zůstává a představuje vazbu na jeho původ. ID instance obsahuje vztažené atributy, jako je dodavatel, vlastnosti, výsledky vstupní kontroly, atesty. K ID je vztažen adresně i výrobní příkaz, je známo pro kterou zakázku byl materiál objednán, i když třeba není blokován.
Opět se dostáváme k řízení hmotného toku neboli zjišťování skutečného stavu jakékoliv instance, ať se jedná o materiál na skladě, na cestě do dílny, na chodbě ve vozíčku, na dílně apod. Je třeba vědět, kde se konkrétní materiál nachází, z čeho je vyroben a jaké má ID instance.
Princip sledovatelnosti zásob
(Klikněte na obrázek pro zvětšení)
Uskladnění materiálu a polotovarů
Z centrálního příjmu jde materiál do fronty, z níž jej skladník přijme pomocí potvrzovacího tlačítka v systému. Nic přitom nedohledává, vybere případně uložení a pak materiál odnese tam, kam jej zaznamenal. Až nyní se skutečně projeví lidský faktor.
Následně skladník materiál vydává, a to na základě plánu výdeje. Tam má předepsáno potřebné množství materiálu pro konkrétní výrobní úkol, na konkrétní zakázku, středisko atp. Systém mu navrhne místo uložení podle metody FIFO. Pokud v systému výdej potvrdí a vezme materiál z navrženého místa, není třeba z hlediska sběru dat nic dalšího podnikat. Skladník má samozřejmě možnost operativně změnit uložení. Vytvoří se seznam všech kvalit, všech ID, které se vyskytují, a skladník pak pro konkrétní výrobu vybere požadovanou kvalitu materiálu.
Stejný způsob uskladnění platí pro polotovary vlastní výroby. Do meziskladů se polotovar dostává tak, že je na dílně nahlášena poslední operace na jeho příslušném dílu. Tím se dokončí jeho rozpracovanost a je poslán do fronty na mezisklad. Skladník si frontu vyvolá, potvrdí příjem a dojde k automatickému zaznamenání všech informací (množství, mezioperační a výstupní kontrola, automaticky vygenerované ID konkrétní série, výrobní dávky atd.). Podobně funguje evidence nedokončené výroby, pokud jde o celé, nikoliv mezioperační, součásti.
Podkapitoly seriálu
23.08.2007 - Hana Klčová - četlo 141905 čtenářů.
